You are using an outdated browser. For a faster, safer browsing experience, upgrade for free today.

Psí život 2 - měnil by s vámi váš pes?

Publikováno 09.11.2011 00:00:01
Kategorie Krmivo pro psy

Představte si, že byste si vyměnili místo se svým psem. Jak by se to vašemu pejskovi líbilo?

Zvoní budík. Musím ho zamáčknout tlapkou – vlastně rukou. Vstanu, chci se umýt a oholit, ale pes se mi pořád plete pod nohy. Podrbu ho za uchem a hledám vodítko. No tak, ty blázne! Skoč mi až na hlavu – jejda, tohle jsem až do včerejška slýchával já a teď to říkám sám. Jdu se svým psem ven, potřebuje se proběhnout, očůrat každý roh v okolí a vyprázdnit bříško. Seberu hovínko do pytlíku a rozhlížím se, kde je nějaký koš. Až na konci ulice a tak několik desítek metrů pochoduji s hovínkem v ruce. Zamíříme domů. Začíná pršet, nemám žádný deštník a tak spěcháme. Doma mu umyju tlapky a nasypu granule. Ještěže je vyrábějí, už mám nejvyšší čas. Zhltl granule, jakoby týden nejedl a jde mne vyprovodit. Podrbu ho za uchem, popadnu klíče a spěchám do práce. Až v autě si vzpomenu, že jsem zase nechal otevřené dveře do obýváku. No co, tak tu sedačku vyluxuji dřív, než v pátek. Na cestě do práce jsem se zase dostal do dopravní zácpy. Od zítřka už opravdu začnu jezdit metrem.  V práci je zase blázinec, neplní se plán prodejů, šéf je vystresovaný a prudí. Za čtvrt hodiny začíná porada a ještě nemám hotové podklady. Oběd nestíhám, skočím si do kantýny pro bagetu. Odpoledne ještě stíhám dvě schůzky, ale druhá se bohužel protáhla. Potřebuji dát auto do servisu a domů jedu metrem a autobusem.

Psí život 2 - měnil by s vámi váš pes?

Začíná znovu pršet. Chudák můj pes, už je tam zavřený skoro deset hodin. Konečně jsem doma, vybíhám schody a odemykám. Z druhé strany mi pomáhá otevřít packa. Už se nemůže dočkat, až půjde ven, skáče mi téměř na hlavu. Beru vodítko a vyrážíme. Jdeme do parku, ať se pořádně proběhne. Házím mu míček a on mi ho nosí zpátky. Snažím se házet co nejdál, a bych si stihl prohlédnout tu slečnu, co jde kolem. Ten můj pes je jako vítr, čím dál házím, tím rychleji běhá. Už mě z toho bolí ruka. Je hodný a poslouchá, tak mu dávám sem tam pamlsek. Když vidí, že dávám ruku do kapsy, přiřítí se jako uragán, dá hlavu na stranu a s vyplazeným jazykem na mě upírá nedočkavý pohled. Když oba řádně zmokneme, jdeme domů. Musím usušit nejdřív jeho, pak sebe a nakrmit. Ani jsem se dneska nestavil v obchodě. Dám si rohlík s paštikou. Skoro mu závidím ty jeho granule z čerstvého masa, které mu sypu do misky. Vrhá se do nich, jako by týden nejedl. Že bych si dal s ním? Hmmm, jsou docela dobré, fakt v nich cítím maso.  Upadnu na gauč a zapnu bednu. Můj pes se uloží k spánku po mém boku, tlamu mi dá na klín – asi chce mít kontrolu, kdybych se rozhodl někam odejít. Ba ne, chlapče, mám toho dneska dost. Ten rohlík byl včerejší, zítra už si určitě něco dobrého uvařím, nebo stihnu alespoň jít na oběd. Skoro jsem u té televize usnul, jdu do sprchy a spát. Podrbu pejska, popřeju mu dobrou noc a natáhnu si budíka zase na šestou. Usínám, sotva dám hlavu na polštář. Na zítřek se vůbec netěším, čeká mě náročný den.

Pejskové a fenečky, se svým páníčkem bych rozhodně neměnil. Jsem rád, že jsem jeho pes.

Sdílet tento článek

Musíte se zaregistrovat

Klikněte zde pro registraci

Přidat komentář