You are using an outdated browser. For a faster, safer browsing experience, upgrade for free today.

Učím se žít od svého psa

Publikováno 17.05.2013 08:44:00
Kategorie Psi a jejich svět

Učím se žít od svého psaMožná to zní divně, ale zjistila jsem, že se musím naučit žít jako můj pes. Ne že bych to neuměla, ale dělala jsem to jen málokdy. Teď nemám na mysli krmení, mazlení ani nic podobného. Viděli jste někdy třeba kokršpaněla běžet s větrem o závod, jak mu do čenichu proudí všechny ty úžasné vůně nebo velkého chlupáče, válejícího se v trávě a s očima upřenýma na nebe?

Ano, učím se žít od svého psa. Nepatlám se v minulosti – co bylo a co mohlo být jinak, kdyby… vůbec to neřeším, nemyslím na to a hlavně nepromýšlím coby kdyby. Také nepřemýšlím neustále, co bude. Samozřejmě plánuji, ale jen důležité věci. Můj den nemá přesný časový rozvrh, jako měl dříve. Samozřejmě jsou určité věci, které je třeba udělat v určitou dobu, ale jinak se snažím být pánem svého času. Chce se mi dřít na zahradě hodiny a hodiny – tak dřu. Chce se mi ležet na lehátku a číst knížku, tak ležím a čtu. Plánuji dovolenou jen proto, abych se mohla těšit. Na dovolené nemám přesný denní itinerář – jedeme tam, kde se nám líbí.

Učím se žít od svého psa

Prostě – žiju přítomným okamžikem a každou krásnou chviličku vychutnávám. Užívám si sluneční zrcátka na stéblech trávy, které odrážejí zapadající slunce, pozoruji s potěšením bílou špičku ocásku svého bígla ve vysoké trávě, zvědavě se otáčím směrem, kam naše kokršpanělka natahuje svůj citlivý slídičský čenich. S potěšením vdechuji vůni jarního deště a mokré trávy a země, poslouchám ptáky, zpívající o tom, že sluníčko užuž vychází, pozoruji kočku, protahující se líně na sluníčku. Sleduji pád kapky dešťové vody, která ulpěla na listu a teď nezadržitelně klouže k okraji a padá, aby se vsákla do země. Nehubuji své psy, kteří se uřícení právě vyváleli a napili z té nejbahnitější louže. Právě teď je jim vedro a mají žízeň. Je mi jedno, že je budu muset vykoupat a pak ještě umýt sprchový kout. Užívám si toho, že jsou šťastné a spokojené. Jejich čokoládové oči výmluvně sdělují, jak je ta louže báječná a jak jim přišla vhod.

Učím se žít od svého psa - Líza a Betty

Vzpomínám na okamžik, kdy jsme s manželem seděli na příjezdové betonové rampě, jedli bagety a pili kafe z kelímku. To není nic zvláštního, ale my seděli v čistě černošské čtvrti. Každý se zvědavě podíval, ale nikdo nás neřešil. My sami i všichni kolem nás žili přítomným okamžikem – prostě v tuto chvíli v černošské čtvrti na betonové rampě seděla blondýna s ramenatým bělochem jako dva tuláci a snídali.

Učím se žít od svého psa - Líza a Betty 2

Nemůžu dělat všechno, jako můj pes – i ona má pravidla, která musí dodržovat, ale i tak si svůj život bezezbytku užívá. A to je to, co chci umět.

Sdílet tento článek

Musíte se zaregistrovat

Klikněte zde pro registraci

Přidat komentář